Mám se hrozně.
Měla jsem se dobře ještě dopoledne a chvíli po poledni dokud nepřišla moje sestra a nezačala zase mluvit o škole, příjmačkách a už tu znovu bulím. mám totiž z němčiny na pololetí za 3 a už se to nedá změnit. Tímpádem si musím ostatní nějaké 2 dvojky vytáhnout na jedničku aby mi to neposralo průměr. A to celkem silně pochybuji že by se mi to podařilo. Navíc nechci na střední na které budu mít celé roky ze všeho za 4. O to opravdu nestojím. Takže v podstatě nevím ani na jakou střední jít a za 2 týdny máme vyplňovat formuláře, přihlášky...
vidím to tak že asi budu kopat kanály protože já prostě nevím co se svým životem.
Bože je mi 14 za necelé 2 měsíce 15, jsem děcko, nechci rozhodovat o svém životě ;__; proč je všechno tak hnusně složité, proč.
Ráda bych třeba vlastnila kavárničku kde bych pekla cupcakes a bábovky, pouštěla bych hezké písničky... fuu... proč je to všechno tak nereálné.
Jedno vím ale jistě - mám zkažený den, děkuji pěkně, krávo pitomá.

Ačkoli se to nezdá, hlavu vzhůru. Střední školu můžeš kdykoli změnit. Taky jsem si to dříve nemyslela, ale teď zpětně vím, že to není problém. Zkusíš to rok, nejde to, tak jdeš prostě jinam.
Mít špatné známky není konec světa, krom kresby, malby a praxe jsem měla taky ze všeho trojky a čtyřky a svět se nezbořil. Důležitý je člověk jako takový, škola je podružná.
Teď je ještě brzo na to zahazovat naděje a vzdávat se.
Navíc, kdybys šla třeba na cukrářku, sen o cukrárně s cupcaky se ti může snadno splnit. Pak si můžeš dát dvouroční nádstavbu třeba ekonomiky s maturitou a pak už ti nic nebrání ve vlastním podnikání. to, co lidí šíří, že kuchaři, cukráři, a jim podobní s učňákem jsou neinteligentní jedinci etc etc, dávno nemají pravdu. cukráře vždycky bude někdo potřebovat. Ne tak 400 lidí jen z jednoho všeobecného gymplu, který vylezou ve dvaceti a nebudou vědět, co dál. :)
Šťastný je ten, který jde za svým cílem, ne ten, který podlehne tomu, co od něj ostatní čekají. :)