Víte, dneska jsem se koukala na film Paradise Kiss - ano jelikož jsem byla líná a zítra vstávám ve tři ráno, nešla jsem do školy.
Je to o holce co se stane modelkou a celkeově je to spojené s oblečením. Je tam scéna kdy přijede k té škole. Všude jsou super styloví lidé. Vypadají šťastně, jsou šťastní, dělají si to co chtějí, k čemu jsou předurčeni.
Když jsem já začala nosit lolitu, věděla jsem že to jednou skončí, ale nevěděla jsme jaký budu mít pocit. Bude to bolest? Bude to radost? Celkově s výstřední módou, nejen s lolitou. Byla jsem zvědavá, ale nepřivolávala jsem konec, nechala jsem tomu volný průběh.
Když jsem nosila to oblečení, cítila jsem se šťastná, jako by jen látka mohla zaplnit mé srdce. Chodila jsem ven s kamarády, se kterými mě spojovalo jen tohle, ale i přesto neskutečně silné pouto co nás udržovalo dohromady. Zjistila jsem, že to nejsou kamarádi jen přes oblečení. Jsou to lidé co si jdou za svými sny, co máme nějaké cíle, o kterých jsme si jisti že se nám jednou podaří. Společností odsuzování, mezi sebou milováni. Je to kouzelné jak pár nitek dokáže držet tohle vše pospolu. Je to nádherný pocit jít v tom krásném oblečení. Připadáte si výjmečně, krásně, máte pocit, že váš život dává smysl. Pocit z toho že nosíte svůj sen. Dá vám to neskutečnou odvahu, sebevědomí. Myslím že kdybych nenosila lolitu a spol. tak bych nikdy nebyla tak sebevědomá ( i když mé sebevědomí je celkem v určitých případech nízké) a šťastná z toho, že jsem. Teď, když jsem tu módu opustila, někdy sedím u svých doplňků, objímám šaty a brečím nad krásnou minulostí. Vím že bych se mohla vrátit ale i přes všechna pro nechci. Můj sen se stal skutečností. Děkuji všem co mě v něm podporovali♥
Tenhle článek je věnován celé naší Ostravské komunitě, lidem, co mi pomohli splnit můj sen. Také bych chtěla motivovat ty co ještě váhají nad tím jestli s tím začít. Udělejte to, žijte si svůj sen, protože je to váš život

:)