Ah, opravdu. Nenávidím se. Obzvlášť moje super nálady. Je to jako na horské dráze. Jednou jsem uplně na vrcholu blaha a podruhé se mám uplně mizerně. Jako třeba teď. Jsem unavená, nic se mi nechce a cítím se strašně sama. Jsem pořád v pyžamu a měla bych vyvenčit psa ale nechce se mi. Jsem tak unavená, nejraději bych pořád jenom spala. Aspoň bych se necítila taková.. osamocená, možná tomu napomáhá i to že mi solidně táhne na nohy protože nemám ponožky ale i tak. Bojím se, abych si nezhoršila nohu a cítím se tlustá. Ani ne tak moc tlustá jako unavená. Aiish.... a to jsem se chtěla dneska učit. Němčinu, nic si nepamatuju. A ještě k tomu se mi zhoršil vztah s mamkou - tím jak dojíždí z práce až z Ostravy a ráno vstává až moc brzo a když večer přijde tak se jde umýt a je s radkem v obýváku... chybí mi. Ne že by se mnou nemluvila, ale už neblbneme jako předtím, je mi to líto. 왜? ㅠ___ㅠ..... měla bych si začít dělat tu korejštinu.. nebo si aspoň nafotit to od Haney, ah... asi to udělám... 그럼안녕~

Ach, Suzi... to bude dobrý...
Je to těžké to chápu, já sama mamku vidím jenom o výkendech, což mne tak mrzí... ale musíš si zvyknout... :( chápu, že je to těžké, ale nic jiného ti poradit nebo říci nemůžu...
Tyhle nálady znám a podzim je jenom zhoršuje :(
Ale hlavu vzhůru, zase někde slunce vysvitne :)