SUPERMEGAÚŽADÍL na který jsem hrdá :D
JE NEJDELŠÍ ZE VŠECH ♥
Pro tebe Haney
Seoul
6.díl - Ou jé.
Ráno Suzi probudila SMSka. Když se podívala, jestli to nevzbudilo Haney, zjistila, že se jen překulila z jednoho boku na druhý. Pak chmátla po mobilu a otevřela zprávu. Byla od HeeChula. " Ahoj Suzi, doufám, že tě nebudím. Napadlo mne, jestli by si se mnou zašla na večeři? Moc rád bych tě poznal více. Hee" Suzi chvíli šrotovalo v hlavě, než jí došlo, že by měla odepsat. Neohrabaně ťukala na mobilu jednoduchou zprávu " Ahoj Hee. Moc ráda s Tebou půjdu na večeři, je to od tebe milé. Jen řekni v kolik, kde a já tam budu." A odeslala. Byla rozespalá, takže se moc nevzrušovala nad tím, jak odpovědět. Všechno ji ze včerejší túry bolelo. Prošly toho strašně moc. Podívala se na hodiny. Bylo půl osmé - HeeChul ji chce snad zabít či co. Vypla zvonění a položila mobil na stůl. Haney se zase otočila směrem k ní. Suzi ji chytla za ruku a zavřela oči. Byla šťastná, že má takovou kamarádku, má Haney moc ráda a neví, co by si bez ní počala. Znovu usnula.
Dívky probudila až velká rána z patra nad nimi. Obě se sebou trhly. Když pak slyšely někoho řvát " Jenom mi spadl kufr" myslely, že ji půjdou usmrtit. Podívaly se na hodiny. 11:04. " Taky tě všechno bolí?" zeptala se Haney a promnula si oči " Jo a jak." Odpověděla Suzi a šáhla po mobilu. 1 nová zpráva. " Pošlu pro tebe auto, v 5 buď před hotelem. Těším se, Hee". Mezitím se Haney přišoupla k Suzi a opřela se jí o rameno. Suzi jí podstrčila mobil a ta si přečetla konverzaci. "Jé Suzi má rande" řekla Haney a šáhla pro svůj mobil. Měla tam 3 zprávy. Všechny byly od SiHyuka. První byla jenom "Ahoj" Druhá prázdná a třetí už měla konečně smysluplný obsah. " Ahoj Haney, promiň za předchozí zprávy, nějak mi blbne mobil. Napadlo mne, jestli by si měla dneska čas? Rád bych tě zase viděl, SiHyuk." " Ahoj Hyukie, mám čas. Můžu hned po obědě. Co ty na to?" odeslala a dostalo se jí bleskurychlé odpovědi do 30ti vteřin " Dobře, budu u tebe ve dvě ^^". Haney ukázala zprávy Suzi. " Já tě tu budu muset nechat čekat" řekla smutně Haney a podívala se na Suzi " Nevadí ti to?" zeptala se. " Ne nevadí, zajdu do obchodu pro nějaké jídlo, pomalu se nachystám, uvidíš, čas tu plyne jako voda." To už obě dívky tak nějak seděly na posteli a Haney se jenom zaradovala, když zjistila, že se kamarádka nezlobí. Obejmuly se. " Děkujů" zakňourala Haney.
Pak pomalu vylezly z postele. Zaply televizi, kde zrovna běželo opakování Star Kingu. Dneska se shodly na jednoduchém obědě - těstoviny se sýrovou omáčkou. Když bylo za půl hodiny vše uvařené, posadily se před televizi na gauč s talíři na klíně a daly se do jídla. Překvapivě to bylo dobré, i když to bylo ze sáčku. Pak Suzi vytáhla z mražáku nanukáč. " Páni kde si ho vzala?" divila se Haney " Koupila jsem ho" řekla Suzi. A prý že ona má špatnou paměť. Vítězoslavně popadla dvě lžíce a položila nanukáč na prkénko. To pak donesla zpátky do obýváku a jak tak seděly, už bylo kolem jedné. " Vidíš jak to tak utíká?" zeptala se Suzi a usmála se na Haney.
***
" Já nechci, abys odjela" fňukala Suzi a sevřela objetí ještě pevněji " Já taky ne, bude se mi po tobě stýskat" řekla Haney. " Však jednou spolu budeme na delší dobu, uvidíš. Ale i tak nás nějaká dálka nerozdělí" " Mám tě ráda" " Já tebe taky" " Zavoláme si večer?" " Určitě" " Haničko, pojď už" " Tak ahoj Haney" " Pá pá Suzi"
***
Dneska bylo zase teplo. Haney si oblékla černé plandavé tričko a volánkovou sukýnku. Pudrově růžové tenisky a taška přes rameno ladily s líčky, které dokouzlila pomocí jemné tvářenky. Vypadala hezky, miloučce - jako panenka. Suzi ji odprovodila před barák v lehkém obřím svetru a legínách. Vlasy stažené do neupraveného drdolu. Na nohou tenisky a batoh na zádech. Tak já jdu do toho obchodu, kdyby něco, tak piš, volej, cokoli ano?" " Ano, užij si večer zlato a napiš mi pak, že jsi v pořádku, jo?" " Ano madam" odpověděla Suzi a obejmula svou přítelkyni. " Pá pá" " Bai bai a užij si to!" rozloučily se.
-
Suzi se vydala směrem k obchodu. Vytáhla z batohu sluchátka a nasadila si je na uši. Když tak procházela kolem lidí, kteří na ní civěli proč je tak navlečená ( Suzi dokáže regulovat teplotu a tak může být v teple oblečená i v Bůh ví čem ), přemýšlela nad HeeChulem. Připomnělo jí to jednoho kamaráda, u kterého měla podezření, že neukazuje, jaký doopravdy je. Jako by jej to mělo zranit. Někdy jí připadal takový i Hee, ale to soudila z poza obrazovky. A realita bývá mnohdy opravdu odlišná. U baru měla ale zase ten pocit. Šla už asi půl hodiny a jak tak přemýšlela, skenovala strukturu chodníku a málem do někoho vrazila. Vlastně vrazila. Hned vypla muziku, sundávala sluchátka a omlouvala se. Když pohlédla, aby zjistila do koho, že to nabourala. Usmála se, když zjistila, že poškozený je JaeMin. " Ahoj Suzi" pozdravil sladce. " Ahoj Minnie, promiň, že jsem do tebe nabourala, přemýšlela jsem" " Opravdu? To je v pohodě, kdepak máš Haney?" zeptal se a trochu se rozhlédl " Je venku, se SiHyukem, nepochlubil se ti?" zeptala se a usmála. Pak si všimla, že JaeMinovi úsměv trochu zamrzl. " Děje se něco?" zeptala se Suzi nejistě " No ne, nebo spíše vlastně jo. Šla s ním ven sama?" " Jo, proč?" " Tak to je špatné." "Cože?" " SiHyuk má trochu, no, úchylné sklony když je s dívkou sám, není tak moc bezpečný" " Cože?!" opakovala se Suzi a leknutím nadskočila " Nevíš, kam šli?" zeptal se JaeMin " Jak to mám asi vědět? Ty jsi jeho kamarád" řekla a trochu nátáhla, oči se jí zalily slzami. " Já asi možná vím, chodí s holkami do jednoho parku, ale je to celkem daleko" " Jak se ten park jmenuje?" ptala se Suzi mezitím co vytahovala mobil a hledala jedno telefonní číslo " Pukhansan, ale zdržuje se jenom v té lavičkové části, ta je hned na kraji u metra " mezitím už Suzi vytočila telefonní číslo a čekala až se místo pípání ozve hlas. " Haló?" ozvalo se na druhém konci " Ahoj, tady Suzi, máš teď čas? Haney je v nebezpečí, šla ven s nějakým klukem, co je tak trochu úchylák. Šli do Pukhansanu, lavičkové části. Prý je tam někde metro nebo co. Znáš to tam?" " Jo znám, budu tam do 10ti minut. Najdu ji, a pak ti zavolám, nedělej si starosti, ano?" " Spoléhám na tebe" dořekla Suzi a ozvalo se pípání. " Volala jsem kamarádovi, slíbil, že se o to postará." A utřela si slzy, co jí stekly po tváři " Co jsi měla v plánu?" zeptal se JaeMin " Nakoupit jídlo" řekla Suzi a popotáhla " Půjdu s tebou, pojď" nabídl se a vydali se směrem k supermarketu. Suzi věděla, že by měla zavolat Haney, ale také věděla, že by to nezvedla, protože to nedělá, když je na schůzkách. Modlila se. Aby se Haney nic nestalo. Chodila do karate, tak snad jí to něco dalo.
-
" Ahoj Haney" řekl SiHyuk a došel k dívce. " Ahoj, kam půjdeme?" " Znáš Pukhansan?" zeptal se a už pomalu směřovali určeným směrem " Ano, prý je tam moc hezky" řekla a tak šli. Za půl hodiny byli na místě. Mezitím si povídali o Seoulu, o módě a takových obyčejných věcech. Haney se rozhlédla. Byla tam spousta stromů, takřka úplný stín a nikde nikdo. Trochu se divila, že tam není živáčka. Ale co. Pomyslela si Haney. Procházeli mlčky dlouhatánskou alejí stromů. Haney si najednou všimla, že je SiHyuk moc blízko u ní. Pokoušela se to ignorovat. Pak ale jeho ruka zavadila o její zadek. Haney i když trochu vykolejená, řekla si, že to byla náhoda. Když se to ale opakovalo a ruka tam zůstala, prudce sebou trhla a zastavila se. " Co to děláš?" zeptala se nevěřícně " No tak, předtím si neprotestovala" řekl SiHyuk a v očích se mu mihlo světýlko " Myslela jsem, že to byla náhoda" řekla Haney a všimla si, jak se SiHyuk přibližuje. Rozhlédla se a s hrůzou zjistila, že jsou úplně sami. Začala se bát a trochu couvla dozadu. V tu ránu zapomněla všechny bojové útoky, které znala. " Neříkej, že se ti to nelíbí. Nejsem ošklivý. Korejec. To přece chce každá Evropanka, co poslouchá K pop ne? Jsi krásná" řekl SiHyuk a neustále se přibližoval. Najednou se jevil tak slizce. Haney zamrzly nohy. Ať chtěla sebevíc, nepohnula se z místa, strach jí to nedovoloval. Už už zavírala oči, ale najednou slyšela něčí kroky. " Dej od ní ruce pryč! Na mou dívku sahat nebudeš!" SiHyuk se otočil a dostal ránu do obličeje. Padl na zem. Haney se odvážila otevřít oči a už jen podle hlasu znala svého zachránce. " ZhouMi!" zakřičela a padla mu do náruče. Rozplakala se. Křečovitě objímala hrudník mladíka a slzy se vpíjely do jeho saka. SiHyuk se mezitím postavil. Chtěl dát ránu ZhouMimu , ale když se napřáhl, ZhouMi chytil jeho ruku před svým obličejem za zápěstí a pár pohyby mu ruku zkroutil do bolestné pozice. " Jsem Číňan, chlapče. Nepokoušej mě." Řekl mu a odstrčil stranou. Haney se ho držela - nebo spíše objímala druhou ruku a sledovala, jak se SiHyuk vzpamatovává a odchází. Když jim zmizel z dohledu, Haney se dala znovu do pláče. ZhouMi ji objal a jednou rukou ji hladil po vlasech. " To bude dobrý, teď jsi v bezpečí, ano?" Haney jenom přikývla. Pak přestala pomalu brečet. Jenom stáli v objetí. Pak Haney pohlédla Mimimu do tváře. Ten jí setřel rozmazanou řasenku a zeptal se " Co by si řekla zmrzlinovému poháru?" a zářivě se usmál. Haney se také usmála. Teď se jí pro změnu chtělo brečet dojetím. Pomalu se vydali k jeho autu. Když Mimi otevřel dvířka, vzal mobil do ruky. Pak otevřel dveře Haney. Jak tak obcházel auto, naťukal rychle " Jsem s Haney, je v pořádku. Přivezu ji večer, nenech se ničím rušit. ZhouMi" a odeslal Suzi. Pak usedl a nastartoval motor.
-
Suzi přišla SMSka, když platila u pokladny. Rychle dala paní peníze, nechala jí asi 50 wonů k dobru, jen aby si už přečetla zprávu. JaeMin s taškami v rukou vyzvídal " Tak co?" " Je v pořádku" oddechla si Suzi a usmála se. Jako by jí ze srdce spadl kámen. " Pomohu ti s těmi taškami" řekl a vydali se směrem k hotelu. Suzi z Minnieho vypáčila, že má vlastně zálusk na jednu slečnu, tak mu poradila, co jí dostane. Takhle mluvili, až dorazili k hotelu. " Je tam výtah, zvládnu to sama" a chmátla po taškách s nákupem. " Děkuji moc, že si se mnou šel, musím ti to pak nějak oplatit" " Já ti hlavně děkuji za ty rady, to je pro mě celkem dost velké oplacení" " Ale houby!" Řekla Suzi česky, pustila tašky (moc velká výška to nebyla - Suzi byla malá a tašky velké a plné) a objala JaeMina . " Děkuji, a hodně štěstí s tou slečnou!" řekla a usmála se. JaeMin odcházející zamával a tak se jejich cesty rozešly. Když Suzi viděla recepční, zeptala se, jestli nepotřebuje pomoct, ona že ne. Poděkovala a jela výtahem nahoru. Pak odemkla a dobelhala se do kuchyně. Uložila jídlo do poliček, skříněk a ledničky. Pak koukla na hodiny. Už byly 4! Šla si umýt vlasy, které vyfoukala do polosucha. Pak usedla k toaletnímu stolku a začala se upravovat. Nanesla BB cream, trochu tmavě zlatých stínů a přesné linky. Oblékla si bílo-černou, elegantní blůzu a černou sukni od pasu do půlky stehen. Chtěla vypadat trochu elegantně a tak si vzala semišové lodičky na ne moc vysokém podpatku. Mezi tím vším jí doschly vlasy, které stáhla do nízkého culíku a popotáhla tak, že vznikl kulatý účes s culíčkem vzadu. Kabelku ve tvaru srdíčka přehodila přes jedno rameno. Zkontrolovala, jestli má všechno, jestli vypla všechny věci na elektřinu, plyn a mohla v klidu sjet dolů na recepci. Tam ohlásila, že neví, kdy se vrátí, aby je nepovažovali za mrtvé a odešla před hotel. Za chvíli přijelo černé auto s temnými skly a vystoupil řidič. "Slečna Suzi?" " Ano prosím" " Pan HeeChul mne posílá, prosím pojďte se mnou" a uklonil se. Suzi nasedla do auta a nechala se dovést až k luxusně vypadající restauraci. V duchu sama sobě gratulovala k volbě oblečení. Dveře jí otevřel řidič a na chodníku čekal HeeChul. Černá košile, kalhoty i boty. Tak jednoduché a tak sexy. Pomyslela si Suzi, ale hned se snažila nemravné myšlenky vyhnat. " Jsem moc rád, že jsi přijela" řekl a usmál se. " Já takém, dneska byl teda den, tohle je takové hezké zpříjemnění" řekla a vydali se do restaurace. Bylo tam několik párů, ale nikdo si jich nevšímal. Aby taky jo, vypadali všichni, jako že se doma koupou v čokoládě. Došli až k samostatným místnůstkám a jedna z nich byla rezervována pro pana Kima HeeChula. V místnůstce uprostřed stál stůl pro dva. Kytky, svíčky, bylo to jako ve filmech. Číšník odsunul Suzi židli a když si sedala, zase ji pod ní podstrčil, aby nepadla na zem. Pak jim nalil růžové víno a na lusknutí HeeChula odešel. " Nevadí ti to víno?" zeptal se HeeChul. Suzi na něj chvíli tupě zírala a pak si vzpomněla na jejich poslední setkání. " Ne, v pořádku" řekla. " Říkala si, že se dneska něco stalo?" optal se Hee a koštoval víno. " Ano, Haney šla ven s klukem. Myslely jsme, že je fajn ale jeho kamarád, kterého jsem potkala, mi řekl, že je to úchyl když je s holkou sám" Suzi si všimla, jak jedno HeeChulovo obočí vyletělo nahoru " Tak jsem zavolala ZhouMimu a teď už je v pořádku, ale měla jsem o ni strach." Dopověděla Suzi. " Páni, to je mi líto. Hlavně že už je v pořádku, ZhouMi je gentleman, ten se o ni postará" řekl a usmál se. " Já vím" přitknula Suzi a lehce se napila ze skleničky.
-
Když dojeli k cukrárně, moc lidí tam nebylo a taktika mám-tu-holku-tak-se-mě-nedotýkejte fungovala perfektně. Posadili se na židličky a podívali se na jídelníček. " A opovaž se koukat na cenu, prostě si řekni, na který máš chuť, ano?" "Tak dobře" řekla Haney. Věděla, že protestovat by nepomohlo a ani se jí nechtělo. Vybrala si takzvanou čokoládovou bombu. Byla to čokoládová zmrzlina plněná čokoládovým krémem s čokoládovou šlehačkou, pár kostek čokolády a čoko poleva ještě navrch. ZhouMi si dal to samé. Když jim to donesli, bylo to mnohem větší, než čekali. To jim ale nezabránilo se do toho jídla pustit co nejdříve. " Oh, bože to je dobré" řekla Haney po pár prvních lžičkách. ZhouMi s ní jen souhlasil. Později se odvážil zeptat " Kde jsi k němu přišla?" V Haney trochu hrklo, ale slušně odpověděla " Přes internet. Už jednou jsme s nimi byly venku, ale to jsme byli 4" a nabrala si vrchovatou lžíci zmrzliny s krémem a kostičkou čokolády. " Tohle už mi prosím nedělej, ani nevíš, jaký jsem o tebe měl strach." Řekl ZhouMi " Dobře" řekla trochu smutně Haney. Připadala si provinile. "Na malíček?" natáhl ruku se zdviženým malíčkem " Na malíček" řekla Haney a udělali malíčkové gesto. Když dojedli pochoutku, napadl ZhouMiho skvělý nápad. " Tak slečno, teď se jede do kina" řekl, když opustili cukrárnu. " Cože?" zeptala se Haney " Máš ráda kino?" zeptal se ZhouMi " Mám, ale už si pro mě toho dneska udělal tolik, nemohu to po tobě všechno chtít" protestovala Haney " Jenže to chci hlavně já. Aby ses usmála. Tak pojď, hm?" a pohlédl Haney do očí. Ta se začala smát a řekla " Jedeme do kina". Pak nasedli do auta a přijeli do jednoho z největších kin v Seoulu. Pár holek špitalo jméno ZhouMi, ale neodvážily se k němu vydat. " Na co půjdeme?" zeptal se ZhouMi " Chce to nějakou komedii" řekla Haney. Tak tedy šli na film s Adamem Sandlerem. Pro Haney byla komedie sama o sobě slyšet ho v korejštině. Se ZhouMim měli dvojsedadlo. Ani si to neuvědomila a celou dobu se drželi za ruce. Byla tak šťastná. Opravdu, šťastná.
-
Když Suzi dovyprávěla své dětství, HeeChul seděl a zíral na ni div ne s otevřenou pusou. " Já nevím co říct" zkonstatoval. Pak pohlédl na sklenku předtím chutného vína jako na jed. " To je v pořádku, aspoň nejsem tak hloupá - tedy aspoň myslím" zasmála se Suzi, ale Hee na ni pořád civěl jako na zmrzačené kotě. Suzi navrhla téma móda. Když zjistila, že se HeeChulovi líbí Fairy-kei a trochu i lolita, zajásala. Byl jí moc příjemný svým vystupováním, nebyl tak namyšlený, jak působil. Každopádně byl úplně k sežrání. Jeho ženské rysy se Suzi více než zamlouvaly. Všiml si, že ho pozoruje a zasmál se. Suzi trochu zrudla. " Je hezké, že si mne prohlížíš až teď. Někteří kašlou na mě a koukají jenom na mě. Ty jsi mě ale prokoukla." Suzi zrudla. Jeho oči ji propalovaly skrz na skrz. Nevěděla, jak si to má pořádně vysvětlit, ale myslela, že chápe tak odpověděla " Někdy není moc dobré koukat jenom na vzhled. Je to strašně matoucí a falešná věc. I když si na ní taky hodně zakládám." " Nikdy jsem netušil, že bych mohl narazit na inteligentní fanynku." " Budu to brát jako kompliment" řekla Suzi. Pak jim donesli jídlo. Byla to kachna s nudlemi (divná kombinace, tedy pro Evropanku) a ještě dalších pár příloh. Když pak dojedli, zjistila, že má HeeChul celkem apetit. " Neurážej se, ale jak do sebe můžeš tolik nacpat a nepřibrat ani deka?" a nafoukla tváře. " Muahaha, to jsou asijské geny" smál se jí HeeChul. " To není fér. " řekla Suzi dětským hlasem a smáli se oba. " jsem moc ráda, že jsem tě poznala HeeChule" " Já tebe také Suzi. Myslel jsem, že fanynky, co tě nezadusí zaživa, už vymřely" " Je jich spousta, jenže nejezdíte na ty správné místa - nebo spíše jak si na to zvykly tak jsou takové… agresivní?" snažila se najít správný výraz " To je slabé slovo" zasmál se Hee. Najednou donesli každému kus jahodového dortíku. Vzali dezertní vidličku a Suzi jemně bourala vrstvy těsta, smetany a jahod. Když spokojeně žvýkala sousto, HeeChul natáhl ruku a jemně ji oprášil za tvář, aby mohl odstranit drobeček. Sladce se usmál a pustil se do svého. Suzi jako by jí projel blesk, seděla a civěla na dortík. Potom jej pomalu dojedla. Když odnesli talířky, zeptal se Hee " A máš nějaký talent?" Suzi si poposedla na židli " No, kreslení a zpívání… prý" HeeChul zbystřil " Zazpívala bys mi něco prosím?" a podíval se na ni. Tomu se nedalo říci ne. " Kure yo nan neol saranghae" začala zpívat pomalým tempem refrén Genie. Pak přidala i první sloku rychlejším tempem. Zase refrén a tím to zakončila. HeeChul na ni koukal a tleskal. " Páni! Máš nádherný hlas" " Děkuji" řekla Suzi a začervenala se. " A můžu mít to přání?" zeptal se HeeChul. V Suzi hrklo " Možná..." Odpověděla. Pak se rozhodli, že k hotelu dojdou. HeeChul se jí ještě 2x ptal, jestli jí to nevadí, že má podpatky. Suzi řekla, že ne a tak se vydali na cestu. Povídali si o tom jak je zajímavé, že se koukají na hvězdy, co jsou od nich třeba 5 let daleko. Potom se Suzi dozvěděla, že je vzácnost vidět v Seoulu tolik hvězd, že většinou svítí moc světel, že nejdou takřka vidět. Pomalu procházeli ulicemi. Foukal jemný chladný vítr. Chvílemi šli mlčky, pak Suzi naučila HeeChula říct Ahoj já jsem Kim HeeChul v češtině. Když došli před hotel, zastavili se. Suzi se otočila k HeeChulovi. " Děkuji ti za krásný večer, budu si to pamatovat" " I já " řekl Hee a usmál se. " Nechtěl si to nějaké přání?" zeptala se Suzi a hledala klíče. Když v tom ucítila, jak jí jemné dlaně objaly tvář. HeeChul se sklonil a políbil Suzi přes vlásky na čelo. Pak se zase narovnal a ruce pohladily tvář Suzi. " Tvé rty patří někomu jinému, ale ne že bych je nechtěl ochutnat" řekl HeeChul a pomalu se otáčel. Po dvou krocích se pootočil a dodal " Spi sladce Suzi" a zmizel v temných ulicích. Suzi se dovrávorala k výtahu a stiskla tlačítko jejich patra. Pořád tomu nemohla uvěřit. Někomu jinému… Zněla jí věta v hlavě. RyeoWook?!
Když film skončil, zvedli se ze sedadel a vyšli před budovu. " Dovezu tě do hotelu" řekl Mimi a nasedli do autíčka. " Děkuji moc za film a vůbec celý dnešek." Řekla Haney když se auto rozjelo. ZhouMi nic neříkal, jen se usmíval. Dojeli až před hotel. Vystoupili z auta a zastavili se. Haney se otočila k ZhouMimu. "Suzi už je nahoře, vidím tam světýlko." Řekla Haney. " Víš, jak by si mi oplatila dnešek?" zeptal se Mimi. " Ne?" řekla Haney, které vůbec nic nedocházelo až do chvíle, kdy ji ZhouMi chytil za tváře. Jemně nadzvedl její bradu. Pomalu se přiblížil, až ucítil hebké horké rty. Na chvíli se přitiskl o něco více a pak její tváře pustil a s nimi i chvějící se rty majitelky. Haney jako omráčená zírala na ZhouMiho, jak jí přeje dobrou noc a nasedá do auta. Pak, když odjel, se otočila na patě a začala se hihňat. Když vyjela nahoru, tak viděla Suzi jak je nalepená na okně a hned se zvedá, jak slyší cvaknutí dveří. " Máš mi co vysvětlovat slečno" řekla Suzi a začala Haney objímat. Obě se culily a hihňaly, dokud nepadly na postel a začaly vyprávět dnešní den.

*_* krása...OMG ty píšeš tak čtivě