Suzi - cha~an....
Prázdno
11. října 2011 v 20:37 | Suzi-chan | DeníčekSuzi - cha~an....
Komentáře
[1]: Ovšem, že ne vždycky (a v poslední době si na to lidi v takovém věku v převážné většině jen “hrajou“), ale jen jsem chtěla napsat, že to neplatí úplně pro všechny lidi :D :)
Toki: Myslím, že i Jůlie, kdyby s ním nakonec žila, přišla by na to, že tahle láska vlastně láskou není. A popravdě... Kdysi byly lidé v tomto věku o dost psychicky vyspělí, protže se to od nich prostě čekalo, protože dospělost a zodpovědnost neznamenala jenom "nesmím ztratit občanku" a "rodiče se postarají než dostuduju (a i potom, když na to dojde)". Alespoň ne u většiny lidí. A obzvláště ne v době, kdy se měl příběh Romea a Julie odehrávat...
Suzi: Ono mít kluka taky není výhra a tlačit se do toho je o ničem. Taky jsem měla tenhle pocit (ještě v sedmnácti) a i spousta mých kamarádek. Ale pak to prostě přišlo a člověk věděl, že je to tak. A ěděl i že miluje. A protože miluje, nedokáže se s někým jenom tak rozejít. S láskou překousneš i ty nejhorší chyby. Osobně mohu říci, že i kdyby mi byl můj milý nevěrný, nedokázala bych odejít. Možná kdyby mě bil, ale i to by bylo těžké... Myslím, že ta dívčina na to jednou taky přijde. Myslím, že většina dnešních děcek není psychicky tam, kde Julie (není připraveno na nic, už vůbec ne třeba na mateřství, které může přijít i přes antiko). Vím, že ty to víš, ale nějak jsem to prostě musela říct. :D Aji pro ostatní, co si tohle přečtou. :D A z němčiny si nic nedělej. Já ji taky přežila, i kydž mi kazila vysvědčení celých 7 let na gymplu. :/ Dneska mám takový tento, že bych se do ní pustila znova. :D
K té části o milování někoho souhlasím s Danielle. Dodám jen to, že v té době lidi byli v nižším věku než dnes považováni za staré, umírali už kolem 50-ti let, brali se kolem 16-17 let. A Julie s Rome-em? To byla hlavně vášeň a touha, obojí snad kvůli tomu, že to byla zakázaná láska (viz. nenávist těch dvou rodin). Tedy - pokud by ti dva skutečně existovali. Přece jen jsou to pouze a jen románoví hrdinové docela dobrého spisovatele. V reálu je život tvrdší a o to více tehdy.
Na druhou stranu nikdo netvrdí, že i v reálném životě nemůžou být šťastné okamžiky nebo i delší čas. Ale to záleží na člověku samotném.
Myslím, že už jsme ti to říkala - prostě hledej radost i v malých věcech, v okamžicích, které jsou kouzelné. :) Neupínej se jen na věci, ze kterých jsi smutná nebo nešťastná, snaž se myslet na věci a osoby, které máš ráda a se kterými je ti dobře. :)
Těžko můžu říct i já, osmnáctiletá osoba, že někoho miluju, ale to jen tak z okraje :D
Suzi-chaaan, takový prázdno zažíváme všichni, je to dočasný, to chce jen najít něco, čím to prázdno vyplnit a pak to bude všechno zase OK :)
A tomu, že nemáš co na sebe, se mi nechce věřit! Ty, při tvém šicím talentu? Vždyť musíš mít celou skříň hader! To já nemám co na sebe, protože jsem teď půlku šatníku vyházela! :D
Neboj jedno určitě někoho najdeš a věř že jelepší být sama než za každou cenu mít nějakýho vola (slušně řečeno) já takhle měla přítele aa tobyl takovej vůl, že než abych se s ním trápila tak dostal sbohema bez šátečku :D neboj jsi pěkná a roztomilá, jendou určitě někoho najdeš :) To víš láska je nevypočitatelná svině, stejně jako život :)

Mám teď málo času a tak se vyjádřím jen ke konci... milovat ve třinácti jde, Suzi :) Zrovna teď jsem se dívala na starou verzi Romea a Julie. Julii tam bylo třináct, skoro čtrnáct, a láska mezi ní a Romeem byla snad ta největší, kterou jsem kdy viděla (krom Nany a Rena)´xD Vím, že je to jen film, ale stát se to mohlo a může i doopravdy :D