Maya.
prohlásil že neumí dát novou strunu, Maya-sempai ho požádal : ,, Tak aspoň drž tu kytaru ukážu ti to…" ,, Dobře. O-omlouvám se …." Sempai si sundal brýle a pohlédl Daisukemu do očí. Ten okamžitě zrudl. "S-Sempai…" " Šššš…." A položil mu prst na jeho ústa. Daisuke cítil jak má srdce v krku a jak rudne. "C-co to děláte se-sempai…" Než stačil pořádně dopovědět svou větu jeho učitel ho políbil. Kytara spadla na zem. Ve škole už nikdo nebyl jenom oni dva… Už jen malý kousek
Daisukeho a Mayu dělil od toho, aby došli k tomu co už oba chtějí celý 2 roky…Když mu začal rozepínat knoflíčky u košile, Hleděli si přímo do očí. Jeho úšklebek ve kterém byla touha, nadřízenost a úchylnost, Daisukemu nezbývalo nic jiného než se mu podřídit. Netrvalo dlouho a ucítil bolest. Ale nebyla to bolest co by mu přinášela utrpení, byla to bolest co mu přinesla blaho. Když začal Maya-sempai přirážet, Daisuke začal těžce dýchat. Každou buňkou svého těla cítil teplo co se mu hrnulo až do hlavy. Když už nemohl a zasténal, sempai přestal. "Koťátko už nemůže?" "Se-sempai…" Když se Daisuke oblékal, Jeho učitel s úšklebkem řekl : "Doufám že příjdeš na další hodinu." " Příjdu…"

No páni.. :D nevím, jestli se mi zrychlil tep, možná mi tam něco chybělo, ale na druhou stranu je to lepší jak všechny mé pokusy, takže určitě piš dál.. Dostal mě Sempai "Koťátko už nemůže?" :D Je hodně zvrácený, to se mi líbí.. :D ;) Takže námět je opravdu dobrý, teď by to ještě chtělo zdokonalit techniku psaní. ;) Budu se těšit na další.. ;)